Klub ušlechtilého rybolovu

Einset, druhá polovina května 2007

Již tradičně (pokolikáté už?)vyrazili Plzeňáci na osvědčenou lokalitu Einset. Vybaveni řadou novinek jsme se všichni třásli, jak jim to zase naservírujeme. Hlavní výzvou jsou zde úlovky velkých kelerů, které nejčastěji lovíme na severnějším z fjordů. S počátečním tápáním se vždy víceméně počítá, prostě, vždycky je to trochu jinak. A tak jsme se první dny spokojili s úlovky menších polaků (okolo šedesáti, jedna osmdesátka) kolem břehů. Jako vždy lovíme na lehčí až střední přívlač s dvanáctkou fireline. Třetí den přišli první keleři, největší 93 cm. Nejlepší metodou na zisk větší ryby je zapomenutí fotoaparátu v chatě. Následující tři dny jsme ještě na pár kusů narazili, ale oproti předchozím letům – slabší.

Zajímavým úkazem, který nepřichází každoročně byl masový výskyt mořských jehel. Vypadá to jako rovný mořský koník v délce okolo 25 cm. U majáku jsme narazili na taková hejna, že echolot přestával pracovat. Jehlami se cpali především polaci, kterých jsme v těchto místech nachytali spousty. Osvědčily se hnědě zbarvené twistry.

Dobrou zkušenost udělala posádka druhé lodě s odhozovými multiplikátory. Skvěle zacházejí se šňůrou a zdolávání větších ryb s nimi je požitek.

Jednoho dne jsme si vyjeli na poměrně vzdálený fjord za ostrov Langoya. Opět slušné úlovky polaků do 80 cm, ale v jeden moment na nás padl podivný pocit, že se něco děje, Zbalili jsme pruty, nastartovali a vyjeli k temnícímu obzoru. Minutu nato se rozfoukal vítr, který zvedl vlny větší než obvyklé. Posádka lítala jak hadr na holi a docela se bála. Spolehlivý Oyen s třicítkou motorem si s vlnami poradil, ale nepřál bych si něco podobného zažít na menší loďce. Večer nám Ole sdělil, že tou dobou někde zahynula parta německých rybářů.

Pozoruhodnou zkušeností ale byl zmíněný pocit, asi zděděný pozůstatek obranných instinktů.

            Letošní květen se ulovilo nejmenší množství tresek obecných, co pamatuji, snížil se i počet polaků chycených ze skal. Jediné, co se nezměnilo, jsou milionová hejna malých kelírků, což je příslibem potravní základny pro větší dravce. No, docela jsme na to nepřišli, velkých ryb bylo pomálu a tak vrcholem zájezdu byly dvě pečené kachny s červeným zelím a bramborovým knedlíkem hojně svlažené plzeňskou dvanáctkou. No, příště bude rybařina uřčitě lepší, neklesáme na mysli!