Einset 2006
1. 6. 2006
V příloze se podívejte na pár obrázků z Einsetu v druhé polovině května 2006. Bylo trochu slabší než v předchozím roce, 80% slušných ryb bylo ze břehu na Fléglově kazatelně a římsy u Trolí hory (ostrovy na severním fjordu za myší dírou), vetšinou se chytali polaci mezi 60 a 80cm. S polarizačkama ale úžasný zážitek, když bylo občas útočícího polaka vidět. Nejvíc nachytal Pavel Šik, který s bráchou ke konci pobytu přišel na opravdu velké kelery. Princip byl v tom, zůstat celý den na jednom místě a vytrvale házet větší stormy. Záběry pak trvaly pár minut, než keleři přetáhli.
Já chyt jednoho z lodě (93), Pavel měl největšího 110. K velkým rybám se jako figurant pro focení osvědčil náš Jirka, u nás urostlých junáku vypadají i ty největší úlovky titěrně.
Standa dostal na sopce na celého kelírka, píchnutého na kolumbovo vejci, tresku jak pytel cementu (110). Já pak chyt u ptačích ostrovů ještě doršku přes metr (103). Na vláčák 10-30g s dvanáctkou fireline a vláčecím pilkříkem to byla vychutnávka.
Celkově bych braní ryb označil za rozpačité, samozřejmě zase neplatil žádný z dřívějších poznatků.
Zpestření na závěr byly dvě. Nejdřív návrat od Trolí hory se svítící kontrolkou, přičemž motor nebyl ochoten jet rychleji než krokem. Naštěstí bylo bezvětří a po dvouhodinové jízdě jsme se nakonec doloudali k domovskému molu. Papež by z nás měl radost, celou cestu jsme se modlili.
Druhým a naštěstí závěrečným bonbónkem byl trajekt mezi Oslem a Fridrichshafenem, když se v noci rozpoutala na Skageraku vichřice. Seděli jsme v Sailors clubu a cucali pivo, když to začlo houpat. Ještě jsme vylezli na palubu se kouknout, ale pak to zesilovalo a radši jsme zalezli do kajuty. Podařilo se mi usnout, ale po chvíli mne vzbudila strašlivá rána a zjištění že ležím střídavě nohama a hlavou vzhůru. Rány se opakovaly, nejspíš jak kolosální vlny narážely do trupu. Po lodi bouchání dveří, dupání a zvracení za tenkými přepážkami kajut. Smutně jsem pomyslel na dvě balení Postafenu v kufru auta zamčeného na palubě č.3 a čekal, jestli se mi udělá ještě hůř a taky jsi půjdu ulevit na WC. Naštěstí se mi podařilo usnout a pak už nás vzbudila až lahodná píseň, oznamující příjezd do Dánska.
Já chyt jednoho z lodě (93), Pavel měl největšího 110. K velkým rybám se jako figurant pro focení osvědčil náš Jirka, u nás urostlých junáku vypadají i ty největší úlovky titěrně.
Standa dostal na sopce na celého kelírka, píchnutého na kolumbovo vejci, tresku jak pytel cementu (110). Já pak chyt u ptačích ostrovů ještě doršku přes metr (103). Na vláčák 10-30g s dvanáctkou fireline a vláčecím pilkříkem to byla vychutnávka.
Celkově bych braní ryb označil za rozpačité, samozřejmě zase neplatil žádný z dřívějších poznatků.
Zpestření na závěr byly dvě. Nejdřív návrat od Trolí hory se svítící kontrolkou, přičemž motor nebyl ochoten jet rychleji než krokem. Naštěstí bylo bezvětří a po dvouhodinové jízdě jsme se nakonec doloudali k domovskému molu. Papež by z nás měl radost, celou cestu jsme se modlili.
Druhým a naštěstí závěrečným bonbónkem byl trajekt mezi Oslem a Fridrichshafenem, když se v noci rozpoutala na Skageraku vichřice. Seděli jsme v Sailors clubu a cucali pivo, když to začlo houpat. Ještě jsme vylezli na palubu se kouknout, ale pak to zesilovalo a radši jsme zalezli do kajuty. Podařilo se mi usnout, ale po chvíli mne vzbudila strašlivá rána a zjištění že ležím střídavě nohama a hlavou vzhůru. Rány se opakovaly, nejspíš jak kolosální vlny narážely do trupu. Po lodi bouchání dveří, dupání a zvracení za tenkými přepážkami kajut. Smutně jsem pomyslel na dvě balení Postafenu v kufru auta zamčeného na palubě č.3 a čekal, jestli se mi udělá ještě hůř a taky jsi půjdu ulevit na WC. Naštěstí se mi podařilo usnout a pak už nás vzbudila až lahodná píseň, oznamující příjezd do Dánska.
Náhledy fotografií ze složky Einset 2006
