Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kaslík je mistrem České republiky v feederu!

1. 9. 2009

Mistrovství České republiky LRU feeder se letos konalo na tradičním závodním úseku řeky Labe v Pardubicích. Oproti minulým letům, kdy o držiteli titulu Mistra republiky rozhodl

seriál čtyř dvoukolových závodů (letos přejmenovaný na 1. ligu), nastala změna a Mistrem republiky se stal vítěz právě tohoto jediného dvoukolového závodu. Je to systém převzaný z

plavané a zřejmě má posílit roli 1. ligy jako spíše týmové soutěže. Pro jednotlivce je tedy určeno právě otevřené Mistrovství ČR. Účast nebyla tak vysoká, jak jsem předpokládal,

řada pravidelných účastníků feederových závodů chyběla, na druhou stranu bylo závodní pole obohaceno účastí několika plavačkářů v čele s bratry Konopáskovými. Shodou (pro mě

samozřejmě šťastných) okolností jsem se stal vítězem tohoto závodu a tak nabízím pár svých postřehů.

Závodní víkend pro mě začal rozhodnutím zúčastnit se (letos vlastně poprvé) tréninku a tak jsem z domova vyrazil již v pátek dopoledne. Na závodní úsek jsem dorazil kolem poledne

a rozhodl jsem se zůstat v jeho spodní části, kde k mému překvapení netrénoval žádný ze soupeřů. Musím se zmínit o jedné nepříjemné záležitosti a tou byly neskutečně otravné vosy,

které se objevily okamžitě po rozmíchání krmení. Bohužel po jejich bodnutí silně oteču, což jsem si mohl brzy ověřit, neboť po dvojitém bodnutí do ruky mi otekl triceps tak, že by

se za něj nemusela stydět ani Helena Fibingerová v dobách své největší sportovní slávy.

 K samotnému tréninku – byl jsem především zvědavý, zda mi najedou velcí cejni. Moje přesvědčení, že dříve nebo později se tak stane bohužel nedošlo naplnění. Za celé asi šestihodinové chytání jsem nechytil ani jednoho, byť ryby najely skoro okamžitě. Většinou se jednalo o drobné rybky, sem tam se spletl slušnější skalák, ale i těch ubývalo a na závěr jsem chytal prakticky jen malá "zrcátka". I když jsem na pořádný hák pověsil dvě kukuřice a několik hnojáků, výsledkem byl stejně pidicejn. A tak jedinou zajímavější rybou celého odpoledne byl candát 60cm, který se spletl na hnojáka. Na horní části úseku, kde trénovalo několik kolegů se přece jen pár mrmloňů chytilo a tak mi nezbývalo než doufat, že druhý den budu mít více štěstí. Moje další činnost toho dne postrádala jakoukoliv zajímavost a proto rovnou přejdu k sobotě a losování.

Los většinou nijak zvlášť neřeším, ale tentokrát jsem byl opravdu spokojen, neboť jsem si vylosoval C12 - místo hned vedle mého stanu a tak jsem nemusel nic nakládat a nikam přejíždět. A navíc jsem doufal, že zde budu mít větší štěstí na pořádné ryby. Připravil jsem si sice i jemné a citlivé náčiní na malé ryby, ale přesto jsem se rozhodl, že od začátku zkusím klasickou cejnovou taktiku. Moc velkou šanci na úspěch jsem si sice nedával, ale štěstí stálo na mé straně. Hned na  začátku závodu mi najeli cejni, které jsem odchytával v pravidelných intervalech až do konce závodu. Chytil jsem kolem čtyřicet ryb, z toho asi patnáct velkých

cejnů, přibližně stejný počet slušných ryb - plotic, podouství, skaláků a menších cejnů.  Zbytek byly "zrcátka", mikropodoustve a oukleje. Se svým chytáním jsem byl po závěrečném

výstřelu spokojen. Krmení fungovalo, přišel jsem pouze o jednoho velkého cejna a procento proměněných záběrů jsem měl docela slušné. Ovšem spokojenost s chytáním ještě nemusí

znamenat  úspěšný výsledek. Byl jsem hned na začátku sektoru, a tak jsem měl jakž takž přehled pouze o svém bezprostředním soupeři, Petru Tóthovi z Karlových Varů. Odhadoval jsem, že mám více ryb než on, ale jeho mrmloni byly opravdu velcí. Vážení to potvrdilo, nalovil jsem necelých 20 kg ryb, Petr zaostal přibližně o tři kilogramy. Ostatní soupeři v

sektoru nachytali také slušné váhy, nicméně přes 10 kg se dostal jen L. Konopásek. Takže z mé strany spokojenost, jednička v sektoru je dílčí úspěch, který samozřejmě potěší. Ještě bych se chtěl zmínit o Mírovi Matasovi, našem spoluvabankáři, který si to losnul vedle mě, ovšem již do jiného sektoru. Zpočátku závodu se mu příliš nedařilo, ryby ne a ne najet, ale poslední hodinu si to cejni konečně rozmysleli a Míra se dochytal s více než šesti kilogramy na šestku v sektoru, což je na antiforhont velice dobrý výsledek.

Nedělní program začíná tradičně dříve než v sobotu a tak jsem si přivstal, abych v klidu namíchal krmení. Trochu jsem ho upravil pro větší cejny a doufal jsem, že co vyšlo první

den, vyjde i druhý. Los mě opět potěšil, vylosoval jsem si D5, úsek jen pár desítek metrů vzdálený od toho včerejšího. V sobotu se v horní polovině trati chytaly vyšší váhy a byť

samozřejmě v neděli mohlo být všechno jinak, doufal jsem že cejni zůstanou při chuti a nebudou spíše náhodnými úlovky, jak tomu bylo v sobotu na Áčku a Béčku. Mými bezprostředními sousedy v sektoru byli Láďa Chalupa a... Míra Matas, tentokrát vpravo po proudu. Láďa je soupeř, který prakticky neumí zachytat špatně, na rozdíl od převážné většiny nás ostatních, takže jsem předpokládal, že pokud ho náhodou budu přechytávat, dopadnu velmi dobře, no a pokud nebudu zaostávat příliš, pořád by to mohl být slušný výsledek. Začátek závodu byl z kategorie snů. Velcí cejni brali jako o závod a to nejen mě, ale i Mírovi a vypadalo to na přestřelku s celkovými váhami hravě přes dvacet kilo. Láďovi se zatím

příliš nedařilo, ale očekával jsem, že je jen otázka času, kdy spustí svůj koncert. Jenže všechno bylo jinak... Nejprve tedy skončil Míra. Nevím, jak to bylo přesně, myslím že

utrhl udici a od té doby už se vezl... Já jsem ještě chvíli chytal cejny a najednou jako když utne, prostě po necelé hodině konec. Půlhodina úplně hluchá, potom sem tam menší cejni, kteří jen pozvolna začali zase najíždět. Jednu chvíli jsem se i rozhodl chytat na jemné náčiní malé ryby, ale ani to se mi nedařilo, tak jsem se vrátil k chytání cejnů. Netušil jsem, jestli výpadek postihl jenom mě, nebo i soupeře, Láďa sice netahal rybu za rybou, ale přece jen víc než já, Míra byl v permanentní krizi, o ostatních jsem neměl přehled. Akorát z forhontu se podezřele čím dál častěji ozývalo "To je ale krasavice" či ještě hůře "To je ale krasavec"... No, ke konci závodu jsem ještě nějaké cejny nachytal, ale váhu natož výsledek jsem si netroufal odhadnout. Počítal jsem, že Míru jsem přechytal, u Ládi jsem si jistý nebyl a u ostatních už vůbec ne. Vážení úlovků soupeřů nade mnou jsem se nezúčastnil, ale když jsem zaslechl výsledek Jirky "Technika" Smutného, který vážil skoro 12kg, byl jsem si skoro jist, že nejméně on mě přechytal. Láďovi navážili přes 10 kilo, což jsem tak nějak odhadoval i u sebe a byl jsem opravdu překvapen, že váha se zastavila na rovných 14-ti kilogramech, což znamenalo průběžnou jedničku v sektoru. Teď už jsem s nervy nevydržel a zúčastnil jsem se vážení zbývajících soupeřů a doufal jsem, že těch 14 kilo bude stačit. Stačilo. Míra s téměř sedmi kilogramy dělal osmičku, což je smůla, protože to měl opravdu výborně rozjeté. S mým celkovým výsledkem to vypadalo velmi nadějně. Pevně jsem věřil, že na "bednu" to bude stačit, protože aby obhájili všichni jedničkáři a ještě dotáhli můj náskok z minulého dne, to by byla ultrasmůla. Ovšem vítězstvím jsem si už tak jist nebyl, všichni jedničkáři z minulého dne (Honza Douša, Petr Hahn a Roman Srb) jsou známí chytači velkých cejnů a stát se mohlo cokoliv. Jenže se ukázalo, že v spodních sektorech to byla stejná loterie jako minulý den a o nějakém pravidelném chytání velkých cejnů nemohla být řeč. O jedničky se tak podělili Pepa a Láďa Konopáskové a Pavel Sičák. Takže to bylo jasné. Stalo se něco, v co jsem sice doufal, ale nevěřil. Teď ještě "přežít" závěrečný ceremoniál - někdo si to užívá, já tedy středem pozornosti moc rád nejsem, mě by vyhovovalo, kdyby mi pořadatelé poslali pohár a cenu poštou... :-). Urychleně jsem sbalil rybářské krámy (urychleně znamená, že jsem stejně byl nejpomalejší, ale ne o tolik jako obvykle), převlékl jsem se do "svátečního" a šel si "užít" svou pětiminutovku slávy....

Pokud bych se měl zamyslet, kde je příčina mého vítězství, tak je jasné, že velkou roli hrálo štěstí -  oba dny dobrý los, fungující krmení, fungující taktika, absence vázek, neutrhl jsem žádnou montáž, nechcípli mě červi ani žížaly, dařilo se mi proměňovat záběry, málo mi padaly ryby, přes úmorné vedro bylo vyhovující počasí alespoň v tom smyslu že nebyl vítr a nepršelo (když musím jednou rukou neustále držet deštník, aby mi neuletěl, chytá se blbě), hodní a laskaví soupeři, že mě nechali vyhrát :-).... spousta detailů, které musí klapnout a ony tentokrát klaply. Děkuji pořadatelům a sponzorům za (jako obvykle) výborně zvládnutou organizaci a bezvadné ceny.

                                                             Luboš Kasl
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Butov

(Véna S., 17. 9. 2009 7:08)

Luboši, ryby braly a dost, tedy někde a někomu. Vítěz jedno sektoru ve feederu měl za kolo 19 kg cejnů. Tak špatně jako letos jsem tam ještě nedopadl.

Véna S., čingi:

(Kaslík, 16. 9. 2009 22:03)

Díky za gratulace. Vabanky budu muset pojmout nějak minimalisticky, neboť musím našetřit nějaké prašule na příští sezonu.
A co Butov? Marně čekám nějaké ohlasy. Doufám, že bylo hnusné počasí a ryby nebraly, ať nemusím závidět :-).

gratulace ze Žlutic

(čingi, 14. 9. 2009 19:10)

Také ja Ti Luboši gratuluji a jsem hrdej,že až se začne chytat vabank,budu sedět s tebou na stejném břehu.

gratulace

(Véna S., 9. 9. 2009 6:53)

Pořád mi nešly vkládat příspěvky, takže ještě dodatečně gratulace pane Mistr.

omluva:

(p.Edlos, 3. 9. 2009 22:02)

Omlouvám se za některé pravopisné chyby,které jsou způsobené zčásti doznívající mořskou nemocí a zčásti zanedbáním povinné školní docházky.

Podskalák:

(p.Edlos, 3. 9. 2009 21:56)

Zasveceni ví,že jsme byli v Ulvangu.Vzpomněl jsem si na vás,jak jsi líčil obtížný výjezd lodí z přístaviště.Náš první výjezd byla komedie a trgédie zároveň.Málem jsme tam potopili několik okolních člunů ,včetně našeho a nestačily nám ruce,nohy,vesla a já nevím co ještě,jak nám větřík foukal v protisměru.Ale pak už se to zlepšilo.

naše cesta:

(p.Edlos, 3. 9. 2009 21:41)

Takovou důležitost bych tomu nepřisuzoval,ale pro nás účastníky to bylo trochu na budku.Ale zmákli jsme to.Zatím se mě ještě pohupuje záchod a i z těch najetých cca 6600 km se ještě trochu vzpamatováváme.Kdo cestoval po Norsku (4200 km),tak ví,co to obnáší.Našeho cíle ,jímž byly Lofoty jsme bohužel nedosáhli,neboť jsme docouvali se zadřeným turbem u VW T5 naloženi na odtahové vozidlo do Harstadu.Tam bych se normálně nepodíval,takže to má i kladnou stránku.Bohužel nás porucha připravila nejen o nervy,nějaké finance,ale i o několik dnů rybaření,což mě malinko zkazilo náladu a tak jsem si to úplně nevychutnal.Štěstí pro nás,že se nám to stalo v první třetině dovolené a měli jsme čas to řešit.Nebudu se rozepisovat o dalších podrobnostech,to raději poklábosíme osobně na nějaké společné sešlosti. Ale na Norsko jsem nezanevřeli,takže doufáme,že se tam ještě podíváme.Snad už jsme si svůj díl smůly vybrali a možná i ty čudly by k nám mohli být příště vstřícnější.Braly nám spíše menší obecňačky,do 60 cm jich bylo docela dost,ale to jsme všechno pouštěli.Největším úlovkem byly kusy 101,90,84,a několik ztracených těžkých ryb,které jsme nevyndali,dokonce ani neviděli.Polaky jsme chytli jen dva 74 a 70.Nejlepší místo kolem levého mostního pilíře.Účinné nástrahy ukážu.A to už stačí.

pane Edle!

(Podskalák, 3. 9. 2009 19:22)

Vítejte zpátky ve vlasti, teď jste na řadě Vy, auditorium očekává líčení Vaší anabáze po Norsku. Jsme si jisti, že kromě ztroskotání vzducholodi kapitána Nobileho se na Severu nic tak dramatického nestalo.

Jsem z těch komplimentů celej nesvůj...

(Kaslík, 3. 9. 2009 19:22)

Davaprd: díky, na Beroun se chystám, rád se tam s tebou a ostatními potkám.
Čugi, Prášek, JO: díky, k psaní se musím hodně přemlouvat, ale když už se do toho pustím, nevím kdy přestat :-). Ale kdyby psaní komentáře měla být daň za vyhraný závod, klidně budu psát furt :-).
p.Edlos: díky, to, že nejedu na Hrachy mě hodně mrzí, je to spolu s Pardubicemi má nejoblíbenější destinace :-)

Gratulace:

(p.Edlos, 3. 9. 2009 15:48)

Žádných padesát takových článků nepiš,já ti je zdarma nakopíruju a můžeš je JOovi poslat.Jinak samozřejmě gratuluju.To co až nyní objevili níže podepsaní komentátoři,už dávno víme a patřičně obdivujeme.O to více mě mrzí,že nejedeš na Hrachy.(Nějaké pivko by šlo na mě).

Ty babuláku, že neumíš psát?!!!!?

(Ouřeníček Jiří JO, 3. 9. 2009 8:00)

Ale okamžitě ze sebe koukej vysypat padesát takových článků!!!
Jinak ještě jednou gratuluji a upřímně ti to přeji. Pohár je ve správných rukách.

Gratulace II.

(Prášek, 2. 9. 2009 13:11)

Velmi hezky napsaný článek. S citem pro detail jsi nám přiblížil průběh závodu. Také ještě jednou gratuluju.Pohár je ve správných rukách!

Gratulace

(Čugi, 2. 9. 2009 10:58)

I ode mne přijmi upřímnou gratulaci.Že´s dobrým závodníkem víme všichni a pohár pro mistra je určitě ve správných rukou.Článek je pěkný a nepostrádá velice humorné obraty. Čugi

moc pěkný článek

(davaprd, 2. 9. 2009 10:24)

nejen ryby umíš chytat, ale i psát uličníku, je vidět, že jsi talentovaný chlapec na fšecko ;-)), ještě jednou blahopřeju a docela mě zpětně mrzí, že jsem nebyl, tak ahoj v Berouně, jestli valíš....David